O COVIDU 19 JINAK

Po celou dobu trvání epidemie nového koronaviru jsme svědky zajímavého fenomenu. V nejvíc ateistické společnosti každý něčemu VĚŘÍ. Jedni věří oficiálním informacím, druzí informacím z tzv. „dezinformačních zdrojů“, další v teorii konečné fáze nastolení Nového řádu, jiní ve spiknutí.

Jedno je jisté. NIC si nemůžeme ověřit. Každý z nás přirozeně tíhne k takovým zdrojům informací, které jsou blízké jeho vnitřnímu nastavení a vnímání světa.

Každý z nás skutečně ZNÁ jen situaci ze svého nejbližšího okolí, ale přesto řada z nás je schopna velmi zasvěceně a na sociálních sítích někdy až militantně argumentovat.

Naše základní nastavení a vnímání světa nás nejen přitahuje k charakteru zdroje informací, ale v důsledku toho si sami vytváříme realitu, ve které žijeme.

Informace jsou tak neuvěřitelně protichůdné, že to připomíná válečná propagandistická zpravodajství. Oficiální zpravodajové a novináři prvoplánově a systematicky vytvářejí atmosféru strachu a hanebně zacházejí s každým, kdo je jiného názoru. Proto je jisté, že slouží těm, kteří profitují ze situace. Ať jsou to výhody z obložnosti nemocnic, z výroby a distribuce ochranných pomůcek, dezinfekce, vakcín, likvidace celého sektoru služeb a následně senzačních zpráv o lidských tragediích.

Sedmá velmoc se tak zařadila do řady nevěrohodných, manipulujících a nesolidních entit současné doby, což nám velmi silně znesnadňuje orientaci.

Je zřejmé, že většina z nás ani po roce nepochopila situaci. Vysvětlím to na podobenství.

Střecha našeho domu je vážně poškozená a teče nám do bytu.

/naše tělesné, psychické a sociální zdraví je ve vážném stavu a byli jsme varováni/

A my ztrácíme čas ve sporech, zda budeme chytat vodu hlubokým nebo mělkým lavorem.

/spory o epidemiologická opatření/

Nebezpeční chytráci chtějí na lavorech zbohatnout a hádají se, kdo je bude vyrábět a kdo dovážet. Někteří chtějí dokonce vypnout celý průmysl, aby bylo dost prostředků a surovin na výrobu lavorů.

/pro suchou podlahu mají tyto spory svůj smysl/

Naše dezorientace a STRACH nám však brání zvednout hlavu a zjistit, že nám TEČE STŘECHA.

Některým lidem nevadí, že budou mít mokrou podlahu a nábytek.

/popírači epidemie/

Dost lidí je přesvědčeno, že je mokrá podlaha zahubí.

/oběti oficiálního zpravodajství/

Odborníci NA ÚROVNI BYTU vyhrožují – kdo nebude chodit v promočeném bytě ve skafandru, je nepřítel lidu.

/očkování/

Jiní mají promočené boty i ponožky, ale vůbec jim to nevadí a ničeho se nebojí.

/ ignoranti, doufající, že se nemoci SNAD vyhnou/

Co kdybychom konečně zvedli hlavu a zjistili, že máme díru ve střeše?

Nikdo z obyčejných smrtelníků nemůže VĚDĚT, zda je původ viru umělý nebo přirozený. Orientace na to, kde? se viru vzal, nás jen odvádí od pochopení proč?

Jsme svědky současné bezradnosti a rezignace z dosavadních opatření proti epidemii. Jsem si ale jist, že opatření vlády jiné strany nebo hnutí by přinesla podobné výsledky,

Vyřešení problému totiž nelze nalézt v jeho úrovni. /na podlaze/

Epidemiologická opatření jsou nutná JEN pro zvládnutí dynamiky epidemie. JAKMILE JSOU TATO OPATŘENÍ VYDÁVÁNA ZA ŘEŠENÍ problému, ZŮSTANEME SE TOČIT V KRUHU, DOKUD EPIDEMIE SAMA NESKONČÍ.

Je potřeba ocenit práci odborníků, kteří izolovali typ a hostitele viru. Pro okamžitá epidemiologická opatření jsou tato zjištění velmi cenná.

Po této epidemii však přijdou další a další. Vzpomeňme jen na slintající ovce, šílené krávy, ptačí chřipku, nemoci prasat atd.

Skutečnou prevenci a řešení však musíme hledat MIMO rámec epidemiologie a vědy, protože její metody slouží jen ke zkoumání hmoty.

Podrobněji o „prevencích“ a skutečně preventivním přístupu ke zdraví píšu ve svém v e-booku zdarma: 2 klíčové předpoklady pro nezávislost na chemické medicíně.

Ve skutečnosti jsou druhy a mutace virů jen zrcadlem mutace naší soudnosti a schopnosti žít a užívat života v náš prospěch.

Stali jsme se dobrovolně obětí současné, nikdy nekončící nabídky ve všech oblastech našeho života. Máme možnosti, o kterých se nám v minulosti ani nesnilo a plnými doušky jich využíváme ke splnění našich domnělých potřeb.

Tyto „potřeby“ jsou ale velmi silně podněcovány tím, co všechno je k dispozici. Nedokážeme rozlišit mezi tím, co skutečně potřebujeme a mezi tím, co ještě „vydržíme užít“.

V oblasti tělesného zdraví zkoušíme, jakou míru tělesné inaktivity a jakou míru nadbytku stravy zejména bílkovin bude ještě naše tělo schopno tolerovat.

Přes všechny varovné signály se těchto lákadel nechceme vzdát, i když frekvence chronických civilizačních chorob strmě stoupá. Nechceme přemýšlet, vidět souvislosti. S plným žaludkem a pocitem bohorovnosti to ani nejde.

Proto nám zůstává jen Paralen a studený obklad. Jako masti proti zápachu v Čapkově Bílé nemoci. 

O tom, jak  virové infekci efektivně čelit viz další článek: Klíčové know how proti virové infekci

Z letargie nás má vytrhnout něco rychlejšího, více akutního, dramatického.

Ale abychom mohli i za současné varovné situace pokračovat v bohorovné krasojízdě, upínáme se k „neškodnému“ pasivnímu řešení ve formě vakcíny.

Ve vlastivědě se děti učí, že bakterie a viry jsou přirozenými přírodními predátory, kteří napadají podlomené nebo jinak života neschopné organizmy. I tato epidemie je útok predátorů na podlomené zdraví naší populace.

Současná opatření proti covidu jsou výhradně epidemiologického charakteru, tedy v úrovni problému. Spočívají v obraně před tím, co je MIMO naše tělo. Je principiálně totéž, zda se jedná a plošná, restriktivní opatření nebo racionální, diferencovaná opatření, která nejsou tak likvidační. Stále hledáme řešení MIMO tělo.

Dezinfekce, mytí rukou, rozestupy, ochrana před kapénkami, léky, očkování,

Ještě jsem nezaregistroval, že by někdo přišel s jasnou koncepcí posílení organizmu.

Přitom imunita hraje při infekci ne rozhodující, ale ZDRCUJÍCÍ , 95-99% roli.

Stále se jen omílají vágní a naprosto zmatená hesla jako „dostatek vitaminů a pestrá strava“.

Kdo věří, že výsledek kontaktu s virem závisí JENOM na vlastnostech a masivnosti invaze, má stejný rozum jako ten, kdo má v ruce mimořádně klíčivé semeno a žije v domnění, že stejně dobře zaseje v příznivé půdě, stejně v trní a stejně na skále.

Život v této iluzi nás staví do role pasivního hráče, který si může udělat nanejvýš zásobu roušek a dezinfekce a čekat, až jej virus přemůže, nebo čeká na „světlo na konci tunelu“, kterým má být očkování.

Ve skutečnosti při kontaktu s jakýmkoliv mikroorganizmem hrajeme s kartami, které rozdáváme MY !!!

Očkování NENÍ žádné „světlo na konci tunelu“, ale slepá ulička, která chrání před jedním druhem viru na omezenou dobu za cenu možných, dosud nejasných dlouhodobých následků.

Navíc naprosto falešným uspokojením z domnělého nalezení řešení odvádí naši pozornost od cesty ke skutečnému řešení.

Virus je neviditelný, člověkem v jeho poslání nepostižitelný, bude mutovat a měnit se nezávisle na pošetilé snaze s ním bojovat.

Jakkoliv tragická je smrt každého z dosud zemřelých v souvislosti s touto nemocí, nesmí nás odvést od jasného zraku při hledání skutečného smyslu epidemie.

Jakkoliv tragická je smrt každého z dosud zemřelých, oficiálně byla při dosažení 1000000 pozitivně testovaných smrtnost epidemie 1,6 % a celková úmrtnost 0,16%, což řadí tuto epidemii mezi velmi milosrdné.

Skutečné světlo na konci tunelu je SVĚTLO NOVÉHO POZNÁNÍ.