O hledání harmonie těla a duše (1. část)

Rozhovor pro Hostivický měsíčník

MUDr. Jiří Vácha působí jako praktický lékař 36 let. Poslední měsíce se věnuje i publikační činnosti. Mimo příspěvků na svém webu vydává e-booky o zdraví a (ne)závislosti na farmaceutickém průmyslu, vynechání průmyslově vyráběných potravin z našich jídelníčků i o hledání ticha. Jeho tvorba podněcuje k zamyšlení o fungování našeho těla a k vlastní cestě za zdravím.

Jako všeobecný lékař pracujete již mnoho let. Pamatujete si na své počátky?

Po tříleté praxi v nemocnici Kladno jsem v roce 1986 nastoupil na místo praktického lékaře v kladenských uhelných dolech. Po pěti letech zemřela moje žena bez jasné diagnózy a naše 2 malé děti trpěly častými katary horních cest dýchacích.

Hledal jsem jiný způsob léčení. V roce 1990 jsem se stal jedním z prvních 20 studentů homeopatie v Čechách a o rok později jsem objevil způsob léčení energií stravy.

Díky těmto dvěma metodám jsem poprvé uviděl zásadní rozdíl v léčení mezi oficiální školní medicínou a celostním přístupem.

Zatímco západní medicína se snaží léčit nemoc v člověku, celostní přístup se snaží léčit člověka v nemoci.

A protože chtít zlikvidovat nemoc je stejně pošetilé jako se snažit zlikvidovat smrt, začal jsem od té doby věnovat svou pozornost nemocnému člověku nikoli jen nemoci.

Počátkem 90. let jsem provedl několik přednášek s hojnou účastí, protože témata jako energetická medicína a homeopatie byla po revoluci nová a velmi žádaná. Nadšení lidí ale postupně vyprchalo. Současný „hlad“ po jiných než školských metodách léčení však vnímám jako trvalý a velmi nadějný.

Lidé vás stále častěji vyhledávají kvůli poradenství a konzultacím. Dalo by se nějak zobecnit, co dnes člověka trápí nejvíce?

Problém dneška, respektive již dlouhou dobu, vidím v pomýlení a ztrátě hodnot.

Jsem přesvědčen o tom, že vedoucí garnitury minulosti, počínaje komunismem, systematicky likvidovaly tradiční lidské hodnoty, na kterých by měla být založena zdravá společnost. Nositelem těchto hodnot byly u nás v minulosti křesťanské církve.

Systematickými represemi ztratily církve svůj podstatný vliv. Současný liberální konzumizmus je podporován těmi, kteří touží ovládat druhé (antické „chléb a hry“ je současné „nadbytek a nevázanost“). Tím se podařilo tradiční hodnoty jako:

• rodina,
• pravdomluvnost,
• čestnost,
• poctivost,
• úcta a sebeúcta,
• víra,
• přátelství,
• obětavost,
• laskavost,
• zdrženlivost,
• skromnost,
• ušlechtilost a další znevážit a zesměšnit.

„Potíž“ je v tom, že tyto hodnoty jsou hluboce zakódovány v naší duši.

A protože je naše chování v nesouladu s hodnotami duše, vzniká vnitřní rozpor, který se nedá přehlušit ani hudbou ani ještě větší nabídkou možností a nezdrženlivosti.

Zmizel vnitřní mír buněk našeho těla, který se promítá do jednotlivých orgánů, a tím se urychluje jejich tendence k onemocnění.

Marně korigujeme činnost štítné žlázy, nedostatek inzulinu, serotoninu nebo nedostatečnost srdečního svalu chemikáliemi. Jejich případné vysazení by zdravotní stav zhoršilo, takže o nějakém léčení příčiny nemůže být řeč.

Ve skutečnosti jen dodáváme tělu chybějící látky, což je samozřejmě nutné, ale po určité době skutečného ,,léčení“ musí nastat „vyléčení“.

Stejně závažné je postižení ze závislosti. Alkohol, cigarety, káva, sladkosti byly původně bud‘ součástí šamanských rituálů, nebo byly určeny jen k výjimečným příležitostem. Vlivem nezdrženlivosti a poživačnosti lidí jsou však tyto látky dnes již běžnými poživatinami se všemi jejich negativními důsledky. V popředí se ztrátou pevnosti a deformací osobnosti.

Návrat k původním hodnotám a zdravý životní styl je účinnou prevencí všech civilizačních chorob a jistě i části chorob „genetických“. Vyhledávání již vzniklého nádoru je všeobecně považováno také za prevenci, ale mezi oběma prevencemi cítíme patřičný rozdíl.

Žijeme v době dostupnosti všeho. Složitě hledáme cestu k hodnotám a vážení si dobrých věcí. Co vám osobně udělá radost?

Je to ale dostupnost vnější, která odvádí od vnitřního probuzení a poznání sebe sama. Člověk má touhu někoho ovládat, a protože jen málokdo dokáže ovládat sám sebe, snaží se ovládat druhé. Je to snadnější. Osobní cesta směrem k hodnotám, o kterých jsem mluvil, vede k vnitřnímu klidu. A ten je předpokladem i ke zdraví tělesnému.

A co mi dělá radost?

„Snažím se žít tak, abych šel radosti naproti, protože to je zdroj vitální síly.“

Nemám televizi, nečtu noviny. Mimo ordinaci se kromě rodiny téměř s nikým nestýkám. Les, zejména v horách, je pro mě prostředí vysoce povznášející, nesrovnatelné s žádným jiným exteriérem. Žiju v bytě, kde skoro nic nemám, a připadám si jako v nebi. Co bych měl ještě víc chtít?

Pokračování 2. a 3. části následuje.